65 let: František Hezoučký – Spuštění Dukovan za 28 měsíců byl světový rekord

Zdroj: Atominfo.cz

Vážení přátelé,

byl jsem požádán, abych vzpomněl 35 let od uvedení prvního dukovanského bloku do zkušebního provozu.

V té době byly souběžně ve výstavbě dukovanské bloky a bloky V-2 v Jaslovských Bohunicích. Šest bloků ve dvou lokalitách byly paralelně stavěny jedním generálním dodavatelem technologie, kterým byla ŠKODA Praha. Tak byla tehdy ŠKODA Praha silná.

Byla zde velká výhoda v tom, že stát vyjadřoval jednoznačný zájem na realizaci a rozhodovalo se ne zda, ale jak a co nejlépe. V té době byl zmocněncem pro výstavbu všech nových jaderných bloků náměstek ministra energetiky Ing. Jozef Kehér, skvělý a práci zcela oddaný specialista, který si prošel výstavbou a provozem A-1 v Jaslovských Bohunicích i výstavbou a uvedením do provozu dvou bloků elektrárny V-1.

Štěstím bylo, že v roce 1980 byl Miroslavem Kubínem, tehdejším generálním ředitelem ČEZu jmenován náměstkem ředitele elektrárny Dukovany pro investiční výstavbu Ing. František Poukar. To byla velká postava už ze stavby vodních elektráren. Zkušenost, rozhled, start na problém, schopnost motivovat lidi a být vzorem.

Stavba EDU pod jeho vedením – to bylo synchronizované úsilí investora, dodavatelů i provozovatele. U prvního bloku jsme se s dodavateli trochu oťukávali, než i dodavatelé pochopili, že my, investoři a provozáci nechceme být jen diváky, a že se po nich nechceme vozit, penalizovat a hádat se, ale že s nimi chceme kolegiálně spolupracovat, i pomáhat tam, kde případně dodavateli chyběla síla. Společným cílem bylo dokončit úspěšně dílo.

Největší devizou stavby jsou lidé. Já jsem na Dukovanech byl jmenován Hlavním inženýrem spouštění za ČEZ a měl jsem štěstí nejen na šéfa, tj. Františka Poukara, ale i na bezprostřední spolupracovníky z útvaru spouštění: naprosto spolehlivého výborného inženýra Luďka Sedláčka, a vynikajícího Karla Pochmana, spolehlivého Ludvíka Svobodu i Radima Slabého, pracovitého a po znalostech vždy hladového Jirku Hledíka, pečlivého Ludvíka Hrubého, úžasného Milana Hladíka a Jiřího Beneše,Stanislava Valentu, … a také Marii Švajdovou, která měla na starosti přípravu a starala se pečlivě a realizaci zkoušek těsnosti hermetických obálek….

Výstavba JE Dukovany. (Zdroj: JE Dukovany)

Nikdy nepřestanu s úctou vzpomínat vynikajících inženýrů od dodavatelů – Ing. Blažeje Březinu z Elmontu – znalého systémů řízení a obětavého dříče, svérázného Tondu Soubustu, výborného organizátora montážních prací ze strany GDt (generálního dodavatele technologie) Ing. Václava Brychtu, Vladimíra Kokojana, skvělého Honzíka Padrnose, ze směnových inženýrů ŠKODA Praha alespoň Leoše Tomíčka, Jirku Deliše, Vojtěcha Michalce a skvělého renezančního inženýra – mého partnera za GDt, Ing. Vojtěcha Kotyzu.

Byli tu ale i další skvělí dodavatelé z Vítkovic, Škoda jaderné strojírenství, Královopolské strojírny Brno, Závodů vzduchotechnických zařízení Milevsko, Elektromont Praha i Bratislava, výborní inženýři z VÚJE Trnava, Štefan Rohár, Pavel Kaňovský, Ivan Šimerka a další.

Velmi nám pomáhali zkušení konzultanti ze sovětských jaderných elektráren s jaderným zařízením podobného typu. Mohli jsme se tak vyvarovat zbytečných chyb, kterými oni prošli. Za všechny vzpomenu alespoň Olega Kapustina, Valerije Andrjutina, a mého nejbližšího spolupracovníka – spolehlivého a zkušeného Stefana Konstantinova.

Nesmím v žádném případě zapomenout na náš (ČEZ) provozní personál, který obsluhoval již odzkoušené zařízení, mnohdy ještě i s řadou nedodělků, které se odstraňovaly průběžně. Provozáci byli výborně připraveni i díky systému školení a předávání zkušeností z Jaslovských Bohunic, které byly o něco před námi.

S vysokou pečlivostí se o provoz staral náměstek ředitele pro provoz Ing. Jiří Holec. On a jeho provozní personál byl zárukou, že spuštěné zařízení bylo bez větších problémů přijímáno provozním personálem do provozní obsluhy. Spouštěcí personál se proto mohl věnovat dalším blokům.

Velín JE Dukovany v roce 1985. (Zdroj: JE Dukovany)

Nemohu zde vzpomenout všechny ty nádherné spolupracovníky. Z investičního útvaru vzpomenu za všechny aspoň Ing. Stanislava Nestrašila jeho neutuchající entuziasmus a humorem, Petra Čečila, který nikdy neřekl víc, než bylo pro práci třeba, spolehlivého Václava Kazdu, Lumíra Uhlíře s jeho inženýrskou invencí, Petra Hlavatého, vždy připraveného pomoci komukoliv, kdo se ocitl v inženýrském problému.

V Dukovanech byly díky lidem, kteří se na stavbě sešli, uvedeny do provozu 4 bloky během 36 měsíců od zahájení spouštěcích a seřizovacích prací na prvním bloku až do uvedení 4. bloku do zkušebního provozu, přičemž kroky mezi jednotlivými bloky byly 12, 9 a 7 měsíců, to je 28 měsíců od zahájení zkušebního provozu prvního bloku po poslední.

Samozřejmě, že ne vždycky se nám dařilo, ale nehledě k tomu to tehdy byl světový rekord a pokud je mi známo, nebyl dosud překonán. Bylo to samozřejmě dáno tím, že na jednom staveništi se stavěly čtyři stejné bloky, personál na výstavbě byl stabilní, dodavatelé motivovaní, takže zkušenosti ze stavby, montáže i spouštění bylo možné přenášet okamžitě na další blok.

V létě 2022 tedy budeme moci oslavit 35 let od zahájení zkušebního provozu 4.bloku.

Děkuji za příležitost vzpomenout ona bohatýrská léta a alespoň některá jména.

A dukovanským blokům bych rád popřál alespoň dalších 30 let bezpečného provozu.

František Hezoučký

František Hezoučký absolvoval Katedru tepelně energetických zařízení Fakulty strojní ČVUT v Praze. Profesní kariéru začínal v jaderné elektrárně A1 na Slovensku jako operátor, vedoucí bloku, a nakonec směnový inženýr a vedoucí oddělení technického rozvoje a provozních režimů. Při spouštění V1 v Jaslovských Bohunicích byl jmenován vedoucím energetického spouštění.

V roce 1979 přešel do Dukovan, kde byl Hlavním inženýrem pro techniku a technologii a posléze byl jmenován Hlavním inženýrem spouštění všech čtyř bloků. Z Dukovan přešel po uvedení čtvrtého bloku do zkušebního provozu koncem roku 1987 do Temelína kvůli přípravě provozu a spouštění.

Od roku 1993 působil 4,5 roku ve Westinghouse a následně jako Chief engineer u firmy Colenco. V roce 1999 se vrátil do Temelína a ČEZu. Jako místopředseda představenstva a ředitel divize výstavby Jaderné elektrárny Temelín spustil oba bloky této elektrárny. Pak po pětiletém působení v Mezinárodní agentuře pro atomovou energii přešel v roce 2008 k firmě WorleyParsons.

Od roku 2010 působí jako nezávislý expert a vysokoškolský učitel na ZČU v Plzni a ČVUT v Praze. Habilitoval v roce 2005 a doktorát obhájil v roce 2019.

Originál celého článku naleznete zde